Zájezd do spřáteleného sboru

Guláš z kotle bratra kurátora. Slováci byli pohostinní.

ZÁJEZD ZA BRATRY A SESTRAMI NA SLOVENSKO

PRUSINOVICE, SÚLOV/ Prusinovický evangelický církevní sbor dostal nabídku k přátelské družbě. Přišla ze Slovenska, od evangelického faráře Ivana Mikuše z luterského sboru v podhorské vesnici Súlov, vzdálené od Prusinovic rovných 111 kilometrů. Staršovstvo prusinovické církve nabídku přijalo a zakrátko ji také uvedlo v čin: Nejprve slovenské bratry a sestry navštívíme. Brzy ráno o poslední neděli letních prázdnin tedy vyrazil z prusinovického nádraží zájezdový autobus směr slovenský Súlov.

Tento kraj, obklopen malebnými skalisky je domovem evangelíků již od 16. století. Husitskými vojsky připravená půda Horního Uherska s vděčností přijímala evangelium, které sem přinášeli studenti Winttenbergské univerzity. Zatímco v našich českých krajích rostla Jednota bratrská, zejména pod vedením posledního biskupa Jana Amose Komenského, na Horní Uhersko přicházela reformace Lutherova. Za podpory zejména vyšší šlechty tak hojně vznikaly evangelické sbory i v okolí Váhu a městečka Bytča. A právě k ní patřil svým správním řízením i Súlov. Lid zkoušený nelehkým živobytím na úpatí hor s radostí budoval církev, vycházející z Lutherových pravidel „Sola scriptura“ - autorita Písma je vyšší než autorita církve; „Sola fide“ - člověka ospravedlňuje jeho víra, nikoliv dobré skutky; a „Sola gratia“ - Boží milost je dar, který si není možné nijak zasloužit nebo koupit. Již v roce 1590 mělo okolí Trenčína tři senioráty evangelických sborů. A v roce 1600 synod v Bytči za předsednictví palatína Juraje Thurzy - představeného královského dvora, nejvyššího soudce a předsedy tohoto sněmu - uzákonil pravidla a pořádek pro celou Evangelickou církev augsburského (luterského) vyznání na Slovensku. Neví se, kde první kostel v Sulově stál. Ale roku 1616 vybudovali protestanti nový. To když ztratili naději na jeho vrácení po protireformaci a poté, co již definitivně přešel do rukou farnosti římskokatolické. V roce 1734 za doby služby svého kněze Imricha Rutkaja Nedeckého si tedy alespoň upravili darovaný dřevěný dům. Ten však přestal svou konstrukcí i velikostí vyhovovat, a tak se snažili vyřídit si povolení na stavbu nového kostela. To se podařilo. V roce 1748 se z místa místodržitelské královské rady Trenčínské stolice nařizuje doplnit žádost na vyměření místa stavby. Stavbu schválila samotná panovnice Marie Terezie ještě téhož roku. Nový kostel byl dostavěn o dva roky později a na den Sv. Michala 29. září byl zasvěcen Trojjedinému Bohu. Až do vydání tolerančního patentu císařem Josefem II. (1781) přicházeli do tohoto kostela evangelíci ze širého okolí. A přestože kostel prošel do dneška již několika rekonstrukcemi, některé historické dřevěné části jeho interiéru stále slouží.

Bratři a sestry z evangelického sboru v Prusinovich a Súlova společně oslavili našeho Pána Ježíše Krista při bohoslužbách i živě hovořili při pohoštění a obědě na faře. Setkání bylo velmi vřelé a přinese - jak věříme - další spolupráci. Evangelická mládež z Prusinovic je místními srdečně zvána na výlet. Příští rok přijedou zase slovenští bratři a sestry do Prusinovic. Věřící ze Súlova vzpomínají i na společný stát a věří, že se stále vzájemně považujeme za jednu rodinu. Odpoledne navštívili evangelíci z Prusinovic slovenský archiv a Thurzovský Sobášný palác v Bytči. Toto turistické místo vřele doporučuji.

Jeden je náš Pán a Spasitel Ježíš Kristus, který nás všechny spojuje do své církve.

Mgr. Leoš Mach, farář

Krásné okolí Súlova. Luterský chrám v Súlově.