Putování po Máchově kraji

Na cestách...

VZHŮRU DO MÁCHOVA KRAJE

Již tradičně pořádá evangelická mládež z Prusinovic a nejbližšího okolí letní prázdninové výpravy. Po loňském pobytu v jihočeských Kaplicích, kde jsme využívali téměř palácového zázemí zdejšího sborového domu, jsme letos vyrazili pod stan do autokempu u Máchova jezera. Těšili jsme se na společný týden, strávený v okolí města Doksy.

Pobyt v kempu má svá pozitiva i negativa, o čemž jsme se přesvědčili již při příjezdu. Užít si zde můžete koupání, lanového centra, diskotéky, pohostinství pizzerie či půjčovny lodí. Musíte však strpět velké množství lidí a jejich roztodivné zájmy. Většinou jde o Pražáky, užívající si víkend mimo oblast hlavního města. Jezdí sem i mnoho Němců, jejichž jedinou starostí je pití piva a poslech techna. Nechybí ani puberťáci, kteří se rádi druží s lahví alkoholu a v noci zakopávají o napnuté šnůry stanů.

Našich aktivit bylo mnohem více. Nejen koupání a relax na pláži, ale i návštěva hradů jako Bezděz či Houska. Bezděz je znám jako královský hrad, svého času zde byl vězněn sám král Václav II. Český král Karel IV. dal pokyn k založení Máchova jezera. Hrad si oblíbil i sám Mácha, jenž zde čerpal inspiraci pro svá díla. Musím dodat, že hrad vypadá lépe zvenčí než zevnitř. Hrad Houska je v soukromém vlastnictví, v 90. letech byl vydán v restitucích původním majitelům. Na rozdíl od Bezdězu je skvěle opraven, slouží prohlídkám návštěvníků i pro pořádání akcí typu svatby, koncerty aj. Navštívili jsme i libereckou ZOO, město Doksy a na zpáteční cestě město Kolín. Večery jsme trávili nad duchovním programem, umně sestaveným bratrem farářem, projížďkami lodí po jezeře, grilováním, klábosením a sledováním přenosů z OH.

Nebyl by to výlet se vším všudy, kdyby se nám nepřihodila nějaká ta nepříjemnost. Bylo na ni zaděláno již při příjezdu do kempu, kdy jsme stany postavili na jediná dvě místa, která v kempu zbývala. Žel, jedno z nich bylo zvoleno velmi nevhodně.

To bylo tak: Po celodenním výletu na kolech jsme se vrátili do kempu, natěšeni na večerní grilování. Maso se začalo péct, když v tom začalo pršet. Říkáme si: „Za chvíli je po dešti.” Gril byl překryt alobalem, většina z nás kvapně mizela ve velkém stanu pro osm osob. Malý stan zůstal opuštěn. Čekali jsme na maso a zatím se kaluž vody za malým stanem zvětšovala, což nikdo v té tmě nepostřehl. Maso bylo šťastně upečeno i v dešti, jedlíci se ve velkém stanu s chutí pustili do kuřecích čtvrtek. Pohromu jsme zjistili až po jídle, což bylo štěstí, neboť by nám sousto v puse asi pořádně zhořklo. Před návratem do malého stanu jsme nevědomky vstoupili do nahromaděné louže. Katastrofu neodvrátily ani kilogramy písku, narychlo nanesené z pláže za účelem zaházení kaluže. Bylo již pozdě. Stanová celta nevydržela příliv vody. „Průs.., je zle,“ věděli jsme. Následovala evakuace mokrých věcí ze stanu do předsíně druhého stanu a nouzový přesun účastníků. Stan, původně navržený pro ležení osmi osob, nyní pojal osob deset. Nezbývalo, než se dušovat, aby druhý stan přečkal déšť bez újmy. Noc byla dlouhá, chladná. Během noci však déšť ustal, stan odolal, pouze v jeho předsíni byla po řádění vody pekelná spoušť. Vyplavený stan byl ráno otevřen, vyvětrán a přestěhován na bezpečnější místo, vzniklé odjezdem sousedů. I takové nepříjemnosti ke stanování patří, jsou to však události, na něž se nezapomíná.

Je třeba mít na zřeteli, že i v naší zemi je spousta krásných míst, ke kterým se oblast Máchova jezera určitě řadí. Každý výlet je takový, jaký si ho připravíte, jak si jej užijete a jak na něj vzpomínáte. Nám se v Máchově kraji líbilo, týden jsme si užili vrchovatě a odvážíme si spoustu nezapomenutelných zážitků.

Za evangelickou mládež Pavel Stehno