Zájezd
Výletníci před žilinským kostelem.
ZÁJEZD NA SLAVNOST DO SÚLOVA
Chladného deštivého rána se nezalekla skupina dvaceti devíti dospělých a devíti dětí z Evangelického sboru v Prusinovicích při svém autobusovém zájezdu na Slovensko. Věděli, že je čeká hřejivé a příjemné prostředí ve spřáteleném sboru Evanjelické církve Agšpurského vyznání v Sulově. Navíc byli přítomni slavností chvíli.Sbor v Súlově se připravoval na instalaci svého nového faráře Belo Husky a znovuposvěcení opraveného kostela.
Instalaci k službě slova a svátosti vedl administrátor seniora Turčianského Seniorátu Mairán Kaňuch, farář ze Žiliny. Ve svém proslovu požádal místní, ale nejen je, abychom měli jedni druhé ve svém srdci. Tak jako máme svého Pána Ježíše Krista, tak i jedni druhé máme milovat Boží láskou, jeden druhého nést na modlitbách, přimlouvat se u Pána Boha a jeden druhému pomáhat. Sbor svého faráře a farář svůj sbor a církev. Slavnost instalace ECAV je pro nás zajímavá a poučná i důrazem na některé předměty, které máme kolem sebe, které mají i symbolický význam. Instalovaný farář do súlovského sboru tak symbolicky z rukou zástupce biskupa dostal klíč od kostela, aby dohlížel na pravidelnost služeb Božích, sborový výtisk Bible, aby pamatoval, co je naším zdrojem Slova Božího, křtitelnici, aby mohl přijímat do církve a společenství našeho Pána, kalich a paténu k připomínce svaté Večeře Páně. Dále byl instalovaný oděn do bílého svrchního ozdobného roucha, které je majetkem sboru, symbolem a připomínkou čistoty kázání evangelia. Kromě posledně zmíněného doplňku taláru evangelíci u nás používají všechny předměty stejně a se stejnou úctou. To spojuje církve: jeden Pán a jedna víra, Písmo svaté – Bible, křest a Večeře Páně v Čechách, na Moravě i na Slovensku, ve všech místech světa a dobách. Také mnohé nápěvy nás spojují, i když překlad slov písní je přizpůsoben místnímu jazyku, mnohé písně máme společné od dob, kdy žili duchovní Martin Luther, Jiří Třanovský a další autoři písní. Následovalo kázání jednoho z hostí z řad farářů na text: O milosrdném Samaritánu, tématu o lásce k bližnímu, které mají v ECAV na každou neděli dopředu dané. Samaritán jako jediný z kolemjdoucích prokázal svou opravdovou lásku s potřebným, zbitým a zraněným. Po zpěvu místního „Zpěvokolu“, jak říkají pěveckému sboru následovaly pozdravy. Evangelíci z Prusinovic předali sboru dar 700 eur, na který pořádali mezi sebou sbírku všech generací i těch bratří a sester sboru, kteří s nimi nemohli do Súlova odjet. Dar prusinovských sboru v Súlově měl pomoci alespoň trochu se závazkem vzniklým opravou fasády evangelického kostela, který byl přes 59 tisíc eur. Místní kostel je kulturní památkou. A místní opravu budou splácet řadu měsíců.
Po slavnostním obědě a řadě vřelých rozhovorů se prusinovičtí vypravili do sboru ECAV v Žilině. Kde nás srdečně přivítal místní kaplan Marek Hrivňák, neboť žilinský farář musel pokračovat do dalšího sboru, kam byl pozván, aby přednášel. Žilinský kaplan nás přivítal v místním kostele, postaveném ve funkcionalistickém stylu první republiky Československa. Krásný místní kostel má útulné a praktické zařízení, varhany jsou v čele kostela vpravo a i vlevo od oltáře. Lavice lze prý snadno posouvat. Kostel je rozdělen dřevěnou přepážkou, kterou lze rychle odstranit od druhé poloviny, kde se konají další sborová setkání. Ve sboru se schází všechny věkové skupiny. Od maminek s dětmi až po setkání mužů, otců... Není to ovšem samozřejmostí, není to hned, všechno předchází dlouhé období modliteb, a především osobního rozhodnutí všech zúčastněných. Je to „otázkou priorit, toho na co kladu ve svém životě důraz, je- li víra pro mne důležitá, bude na prvním místě před ostatními činnostmi, kroužky a zájmy dětí, mládežníků i dospělých.“ Žilinský farář Mairán Kaňuch v jednom rozhovoru pro místní tisk uvedl, že žilinský sbor má v kartotéce 2387 členů. Do kostela ale chodí okolo 250 lidí, to je o hodně méně. Jsou sbory, kde je 100 lidí. "Jsme vděčni za každého člověka. Myslím, že je potenciál, aby nás bylo ve sboru víc. Náš sbor má však velkou rozlohu. Jeho hranice se táhnou až za Čadcu. V Žilině a v Rájci jsou pravidelné služby Boží každou neděli a Čadci a Bytčici jednou do měsíce. Toto je katolický kraj, Evangelická církev je tu malá v porovnání s Liptovom nebo Turcom... Suľov je evangelická dědina, samostatný sbor, kam patřila Žilina ještě koncem 19. století a začátkem 20. století.“ Vidíme tedy podobnost našemu Moravskému prostředí Kroměřížského okresu.
Sulovští se těší na návštěvu u nás v Prusinovicích v roce 2015. Kéž nás všechny sám Pán požehná a dá nám sílu ke svědectví evangeliem.
Mgr. Leoš Mach, farář v Prusinovicích